Walliserské kozy

Jsme jediným chovem v České republice, který chová walliserské kozy v kontrole užitkovosti a zdraví a testuje navíc!

Zvířata mimo požadované vyšetření ve státní zakázce máme navíc nepovinně otestovaná na CLA (kaseózní lymfandenitidu) a PRT (paratuberkulózu). Obě onemocnění jsou pro zvířata fatální, silně infekční pro prostředí, neléčitelná s podezřením na možnost přenosu na člověka. Populace walliserských koz v ČR je CLA silně zasažena!

Charakteristickým znakem je dlouhá srst, přední část těla je černě zbarvena, zadní část bíle. Barvy jsou uprostřed těla ostře odděleny. Kozy jsou většího tělesného rámce s dobrým osvalením a pevnou konstitucí. Kohoutková výška v dospělosti je u kozy 70-75 cm, u kozlů je kohoutková výška 75-85 cm. Hmotnost koz v dospělosti je 50-55 kg, kozlů 65-75 kg. Kombinované dlouhosrsté rohaté líbivé plemeno s velmi dobrou mléčností a masnou užitkovostí, později dospívající. Bylo vyšlechtěno ve Švýcarsku v oblasti stejnojmenného kantonu. Je nenáročné a odolné, ideální pro extenzivní pastevní chov v podhorských a horských oblastech.

Když jsme po osmi letech ukončili chov anglonubijských chov, který v podhorských podmínkách neměl význam (odmítám chovat kozy, které se nemohou plnohodnotně pást) začala jsem sledovat, čím bychom je nahradili. Chov koz mě baví a vždycky mě lákalo mít k hnědým ještě nějakou alternativu. Začala jsem tedy pátrat po walliserských kozách, které by k nám svojí charakteristikou byly k hnědkám ideální. A vypátrala jsem spoustu zajímavostí...

V České republice je walliserek pouze několik desítek. Většina zvířat pochází z nejmenovaného chovu, který byl celý importován hromadně ze zahraničí. K tomu je pár výjimek z individuálních dovozů. Vždycky když dochází k dovozu zvířat ze zahraničí, je potřeba postupovat velice obezřetně. Za roky chovu jsem si ověřila, že každá nová koza = nová nemoc. V případě zahraničí je to bohužel nemoc speciální, načež si člověk do chovu přivleče něco, s čím tady nejsou zkušenosti a už se to veze...

Když se mi podařilo zakoupit první kozy, jeli jsme pro ně 300km na druhou stranu republiky. Zamluvila jsem si tři kozičky. Exkurze to byla krásná, viděla jsem desítky walliserek na pastvině i na stáji, prodávající byla vstřícná a milá. Jen se mi něco nezdálo. Zvířata nebyla v kondici, kterou bych očekávala, některá z nich měla otevřené hnisající ranky. Na můj dotaz, co že to mají, mi bylo odpovězeno, že se asi potrkaly. Přece jen byly všechny rohaté. Ale moje paranoia převládla... Když už jsme tam byli, nechtěla jsem odjet bez koziček, zároveň jsem měla nepříjemné tušení, že mi jejich symptomatika připomíná klinickou diagnózu onemocnění, ale sakryš, nemohla jsem si vzpomenou jakého. Každopádně jsem chtěla, aby bylo ve smlouvě uvedeno moje podezření a podmínka, že pokud budou kozy pozitivní a infekční, prodávající si je vezme zpět.

Když jsme s kozičkami dorazili domů, ihned šly do karantény do stáje mimo stádo. Dvě z nich měly pod čelistí hnisavou ranku, takže jsem neváhala a odebrali jsme vzorky. A došlo k tomu, čeho jsem se obávala...zvířata byla pozitivní klinicky i serologicky na CLA - Kaseózní lymfandenitidu, často nazývanou jako pseudotuberkulózu (neplést s paratuberkulózou!). Takže holky jely šupem zpět a musím přičíst prodávající ke cti, pro kozy si 300km dojela a peníze mi vrátila.

Další roky jsem pátrala marně, protože jak se kde mihlo cokoliv na prodej, byla to zvířata ze stejného chovu. Zadařilo se až na konci roku 2019, kdy se mi ozvala paní, která končila v Podkrkonoší chov koz. Kvůli walliserkám jsem jí kontaktovala před několika lety a vzpomněla si na to. Jako jediná prodávající byla ochotná kozy ještě před prodejem otestovat a jelikož nepocházeli ze stáda, odkud jsme si brali nakažené kozičky, moc jsem doufala, že budou v pořádku. A podařilo se! Zvířata jsem nechala otestovat na CLA i paratuberkulózu, která začíná být také mnohem častější, načež obě onemocnění jsou neléčitelná, infekční do prostředí a jak uvádí skvělý článek na svazových stránkách:

Onemocnění může znamenat v ČR závažný ekonomický a chovatelský problém, a to jak vzhledem k podceňování výskytu daného onemocnění v chovech produkčních, tak vzhledem k jejímu stoupajícímu výskytu i v chovech produkujících plemenná zvířata, kam jsou často importovány kusy ze zemí s vyšším výskytem CLA. Importované, resp. obecně nakoupené kusy by měly být drženy v karanténě, důkladně vyšetřeny na přítomnost abscesů, či jizev v okolí predilečních uzlin, a vyšetřeny opakovaně na přítomnost protilátek. Lze předpokládat, že se v chovech ovcí a koz v ČR šíří i pomocí asymptomatických nosičů a že problém plíživě narůstá. K šíření mezi stády přispívá i nízká úroveň hygienických požadavků na střihače vlny, kteří působí jako mechanický vektor. Se zvyšujícím se promořením stád potom stoupá i riziko přenosu infekce na člověka, zejména chovatele, zpracovatele, ale i celou lidskou populaci, zejména s rozšiřujícím se zaváděním agroturistiky či s diverzifikací činností zemědělských subjektů (prodej masa, výrobků, sena apod.).

Tím ale dobrodružství neskončilo, protože jsem sice měla kozy, ale zjistila jsem, že téměř neřešitelný problém je kozel... V ČR jsou asi tři další chovy, které produkují plemenné kozlíky. Jejich stáda jsou složena ze zvířat, odkud jsme měly infikované kozičky. Přenos není samozřejmě stoprocentní, tak jsem se vrhla do obvolávání, že sháním plemenného kozla. Na rovinu jsem prosila, zda by bylo možné kozla před prodejem na moje náklady otestovat, že v populaci walliserek je tento problém a nechci si přivézt infekční zvíře. Pokud mám dát za zvíře víc než deset tisíc, budu ho testovat stejně doma a případně ho vrátím, bohužel nemůžu nad takovou cenou mávnout rukou. Moje prosba bohužel způsobila to, že jsem nenašla nikoho, kdo by mi byl ochoten kozla prodat... Ač chápu myšlenku, že dokud nezjistím, že je zvíře nakažené, můžu se upřímně tvářit, že je zdravé, nepřijde mi to fér. Jde o tak závažnou diagnózu, že mi nepřijde fér šířit do světa infekční zvířata... Ale nikomu se do jeho chovu nemontuji.